Lesnictví

Slavkovský les by se měl v příštích desítkách let změnit a vrátit do stavu, jak ho znali naši předkové. Místo dominantního smrku, který tu nyní nezdravě tvoří 93 procent všech dřevin, začnou lesníci sázet mnohem více jedlí, buků, javorů a dalších listnáčů. A to tak, aby jedle bělokorá, jež ze zdejší chráněné krajinné oblasti téměř zmizela, zase tvořila až třetinu lesa, tak jako před sto lety.

Smrčiny

Ve Slavkovském lese se  původně vyskytovaly pravděpodobně pouze kolem nejvyšších vrcholů: Lesného(983m) a Lysiny (982m). Dnešní stejnověké smrkové monokulturní lesy, které přirozené smrčiny připomínají jen vzdáleně, vznikly lesnickým hospodařením našich předků. Tyto lesy nedokáží plnohodnotně plnit všechny požadované funkce zdravého lesa, a tak se dnes ochranáři i lesníci snaží o jejich přeměnu na lesy druhově a věkově rozrůzněné, které lépe odolávají kalamitám a poskytují domov většímu počtu rostlin i živočichů. Bohužel kulturní smrčiny stále ve Slavkovském lese převažují.

Bučiny

 

Bučiny v minulosti pokrývaly většinu území Slavkovského lesa. Dodnes se zde s bučinami můžeme setkat, ale jedná se již spíše pouze o fragmenty lesních porostů. Největší a nejzachovalejší bukové porosty v CHKO Slavkovský les najdeme v údolí Ohře mezi Loktem a Karlovými Vary nebo třeba v lázeňských lesích kolem Karlových Varů. Ve Slavkovském lese najdeme několik typů bučin. Prvním typem jsou druhově pestré květnaté bučiny, které se vyskytují na výživných půdách. Kromě buku lesního často roste ve stromovém patře i smrk lesní, někdy také jedle bělokorá, javor klen a další listnáče. Keřové patro nebývá zpravidla příliš vyvinuto. Bylinné patro je druhově pestré, často se vyskytují mařinka vonná, prvosenka jarní, kyčelnice cibulkonosná a devítilistá nebo kokořík přeslenitý.

Dalším typem bučin jsou bučiny kyselé, rostoucí na chudých kyselých horninách nebo na stanovištích o živiny ochuzovaných – skalní hrany apod. I v nich můžeme kromě buku najít i smrk, jedli nebo javor klen, ale bylinné patro bývá výrazně chudší než u květnatých bučin. Často zde roste jen několik málo druhů, mezi nimiž většinou nechybí metlička křivolaká nebo bika hajní.

 

Doubravy

 

Méně často můžeme ve Slavkovském lese najít lesy, v jejichž stromovém patře převládají duby. Většinou rostou na svazích s kamenitými a na živiny chudšími půdami. V bylinném patře zpravidla najdeme nenáročné druhy. Kromě dubu zimního a dubu letního v doubravách někdy roste borovice lesní nebo bříza bělokorá. Ve Slavkovském lese se můžeme s doubravami setkat v jeho nejnižších partiích a pouze v nevelkých zbytcích - např. v údolí Ohře u Lokte nebo v okolí Karlových Varů.

 

Rašelinné lesy

 

Nejhodnotnějším a nejzachovalejším typem lesů ve Slavkovském lese jsou lesy rašelinné. Najdeme je na rašeliništích a v jejich okolí, v zamokřených terénních sníženinách nebo v blízkosti pramenišť.Plošně nejrozsáhlejší jsou ve Slavkovském lese podmáčené a rašelinné smrčiny. Rašelinné smrčiny rostou na silně zamokřených půdách, kde dochází k rašelinění. Jedná se o řídké porosty smrku ztepilého, v jehož podrostu najdeme především suchopýr pochvatý, brusnici borůvku, vlochyni bahenní, klikvu bahenní a řadu druhů mechů, především rašeliníků. Podmáčené smrčiny rostou zpravidla na méně zamokřených půdách a mají zapojenější stromové patro. V bylinném patře roste většinou přeslička lesní, kapraď rozložená nebo papratka samičí; rašeliníky zde najdeme pouze vzácně.Podmáčené i rašelinné smrčiny si můžete prohlédnout na naučné stezce vedoucí kolem Kladského rybníka.Nejcennějšími porosty rašelinných lesů ve Slavkovském lese jsou blatkové bory. Převládající dřevinou těchto řídkých lesů je vzácná borovice blatka, která je místy doplněna vtroušenými smrky, borovicí lesní a břízou pýřitou. V keřovém patře se pak vyskytuje kleči podobná borovice rašelinná (kříženec mezi borovicí klečí a borovicí blatkou), dosahující výšky kolem 3 m a tvořící místy velice husté porosty. V bylinném patře jsou hlavními druhy

suchopýr pochvatý, borůvka, brusinka, vlochyně, klikva bahenní nebo masožravá rosnatka okrouhlolistá.

 

Suťové lesy

 

Suťové lesy se zpravidla nacházejí v roklích a na strmých svazích (často se skalními výchozy). Půdy mívají vysoký obsah živin a bývají vlhké. Ve stromovém patře většinou převládá javor klen a lípa srdčitá, z dalších dřevin bývá přítomen javor mléč, jasan ztepilý, buk lesní nebo jilm drsný. Pestré bývá i keřové patro, nejčastěji s lískou obecnou, bezem hroznatým, rybízem alpským nebo zimolezem černým. V patře bylinném převládají druhy s většími nároky na množství půdního dusíku. Patří mezi ně např. bažanka vytrvalá, kopřiva dvoudomá, netýkavka nedůtklivá nebo kakost smrdutý. Typický suťový les u nás naleznete v přírodní rezervaci Lazurový vrch nebo v přírodní rezervaci Údolí Teplé. Suťové lesy jsou také převládajícím typem vegetace v četných zaniklých vesnicích. Tyto porosty zde vznikly přirozenou cestou a dosahují dnes stáří kolem 60 let a bývají často velice reprezentativní.

 

Bory

 

Bory se v CHKO Slavkovský les vyskytují většinou na skalnatých hranách údolí a na větších skalních výchozech. Na takovýchto stanovištích se většině dřevin nedaří přežívat, ovšem až na nenáročnou borovici. I borovice zde však často dorůstá zakrslého vzrůstu a její kmeny a větve bývají nezřídka různě pokroucené. Keřové patro většinou chybí a patro bylinné bývá zpravidla druhově chudé. Rostou zde především traviny jako metlička křivolaká a keříčky – brusnice borůvka, brusnice brusinka nebo vřes obecný. Velké pokryvnosti dosahují nenáročné mechy a lišejníky. Tyto bory ve Slavkovském lese najdeme např. v údolí Ohře (Kovářka). Zvláštním typem borů jsou bory na hornině zvané hadec, které jsou ve Slavkovském lese velice dobře zachovalé na poměrně velké ploše. Hadec je pro

rostliny nepříznivým půdotvorným substrátem, je chudý na živiny a špatně zvětrává. Navíc půda vzniklá jeho zvětráváním obsahuje vysoké procento těžkých kovů, které způsobují brždění růstu rostlin. V hadcových borech se tedy vyskytuje řada specifických a nepříliš častých druhů jako např. rožec kuřičkolistý, endemit, který nikde jinde na světě neroste, dále svízel sudetský, vřesovec pleťový nebo zimostrázek alpský. Z běžnějších druhů většinou nechybí největší evropská kapradina - hasivka orličí. Unikátní společenstva hadcových borů a skal se nacházejí například v Národní přírodní rezervaci Pluhův bor.

 

Lužní lesy

 

Z lužních lesů se ve Slavkovském lese vyskytují údolní jasanovo-olšové luhy rostoucí podél malých i větších vodních toků. Dominantním druhem stromového patra bývá olše lepkavá doplněná vrbou křehkou, olší šedou a jasanem ztepilým. Z keřů bývá přítomna střemcha obecná, bez hroznatý a bez černý. V bylinném patře často najdeme řadu brzy zjara kvetoucích druhů jako blatouch bahenní, sasanku hajní, prvosenku vyšší nebo kuklík potoční. V létě však většinou převládnou byliny jako kopřiva dvoudomá a tužebník jilmový a les se pak stává neprůchodnou džunglí. Hezké olšové luhy se nacházejí v údolí Kosího a Jilmového potoka. Porosty v údolí Ohře a Teplé jsou bohužel silně poškozeny invazí nepůvodních druhů bylin, především netýkavkou žláznatou, křídlatkami a místy i

bolševníkem velkolepým.

Regionální pracoviště Správa CHKO Slavkovský les

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt